První písemná zmínka o drátenictví pochází z poloviny 18. a začátku 19. století. Dostupnost a nízká cena základního materiálu, nenáročné pracovní nástroje a možnosti, které drát poskytoval, způsobily rychlé a masové šíření řemesla.

V domácnosti našel široké uplatnění od oprav hliněného nádobí až po užitkové předměty u kterých se funkčnost a účelnost snoubila s dokonalým řemeslným zpracováním. Nádobí se proděravělo šídlem okolo praskliny a spojilo spojkou z černého měkkého drátu. Toto „haftování“ můžeme připodobnit ke šněrování bot. Později se střepy vlepily pomocí škrobového lepidla a celé nádoby se oplétaly do drátěné sítě, většinou se čtvercovými oky. Pro porcelánové a skleněné předměty byl železný drát nahrazen měděným nebo mosazným, který se splétal do složitějších dekorativních sítí.

Užitné drátěné předměty jako např. pasti na myši, kuchyňské náčiní, mísy a věšáčky neměly na rozdíl od oplétání nádob žádnou vnitřní oporu. Ze silnějšího drátu se vytvarovala nosná kostra. Tenčí drát se ovíjel ve spirále kolem žeber kostry a při překřížení se kolem nich upevnil obtočením. Jednoduchá linie byla někdy přerušena různými lidovými ornamenty, jako jsou vlnovky, smyčky, kytičky apod. Významným ozdobným prvkem byly obloučky nebo smyčky, vzniklé roztažením a zploštěním spirál z drátu, které se ke kostře připevňovaly pomocí tenkého drátku.

Drátování dnes prožívá svou renesanci, spíše pro dekorativní účely.
Odrátovaná keramika, svíčky, mísy, skleněné láhve potěší stejně jako šperky z kovově lesklých nebo barevných materiálů.

Jak je patrné, ruce dráteníka dokážou spravit rozbité hliněné nádobí a zároveň vytvořit nádherný šperk. Přehlídku toho, co vše lze z drátu vyrobit najdete v Lidových řemeslech / Kov a drát / Dráteník.

Malba na skle se řadí k nejstarším technikám zušlechťování skla. Jednou ze základních forem je technika malby za studena, na spodní rubové straně skla (odtud název podmalba).

Lidové obrázky na skle malovali neškolení malíři, nejprve většinou skláři v hutích, jako vedlejší přivýdělek, později se někteří začali specializovat a vytvářet dílny, kde probíhala výroba přímo manufakturním způsobem. Česká lidová malba na skle je považována za jednu z nejvýznamnějších v Evropě.

Protože se maluje na rubové straně skla, musí být po dokončení kontur nejprve pokryty barvou ty části, které budou divákovu oku nejblíže. Oči dříve než obličej, ozdoby na šatech, stíny záhybů dříve než šaty. Poté se zdobí květinovým ornamentem a celá plocha se natře barvou, která tvoří pozadí.

Nejčastější tematikou lidové malby je celá škála světců, patronů a ochránců řemesel, zaměstnání, zdraví, majetku. Obrázky měly velmi často své místo v rohu místnosti, nad jídelním stolem v tzv. svatém koutě. Další místo pro podmalby bylo nad postelí a také nad dveřmi do místnosti, kde bránily vstupu zlým silám a vítaly toho, kdo v dobrém vcházel. Své místo měly i v kapličkách, kostelících a drobných sakrálních stavbách.

V současné době toto tradiční umění znovu ožívá, jako řada dalších uměleckých odvětví. Někteří autoři zcela upouštějí od tématiky náboženského charakteru, ikonografií, či alegorických výjevů. Objevují se obrázky krajin ptáků, motýlů, květin apod.

Vyberte si z naší nabídky, kterou najdete v Lidových řemeslech / Sklo, historické sklo / Podmalba

Toto řemeslo vždy patřilo k nejuznávanějším uměleckým řemeslům. Šperkaři, zlatníci (patron sv. Eligius) nejenže zaujímali nejvyšší stupeň v hierarchii řemeslníků, ale byli ve středověku skutečnými umělci, jejichž výrobky dodnes vzbuzují obdiv a úctu ke svým autorům.

Ve městech jsou doloženi již ve 13. století stejně jako na dvorech panovníků a někdy i šlechty. Spolu se stříbrníky, což byli jejich specialisté, vyráběli ze zlata nejrůznější ozdobné a užitkové předměty, jako např. prsteny, náramky, náhrdelníky, brože, jehlice, medailony, řetízky a řetězy, poháry, mísy, vázy, konvice, různé liturgické předměty a mnohé další.ozdoby. Vesměs také uměli vyřezávat pečeti, brousit a leštit drahé kameny a vyrábět zlatý nebo stříbrný drát.

Je samozřejmé, že ovládali i povrchové úpravy různých materiálů, jako např. pozlacovačství. Mnozí z nich uměli také tepat zlato. Své postavení velice žádaných uměleckých řemeslníků si drželi po všechna staletí a také dnes patří dobří zlatníci k vyhledávaným řemeslníkům.

Jako symbol řemesla se většinou uvádí postava patrona cechu sv. Eligia, držícího v pravé ruce zlatnické kladívko a v levé ruce berlu. Často zde bývají zobrazeny zlatnické výrobky jako prsten, konvice či pohár.

Výrobky šperkaře, zlatníka najdete v Lidových řemeslech / Šperky, hodiny / Šperkař, zlatník.

Tito řemeslníci se původně nazývali stolaři, teprve později truhláři (patroni sv. Josef a sv. Roch). Oba názvy se také často zaměňují. Vyráběli především nábytek (lavice, stoly, postele, skříně, truhlice), ale také rakve (truhly), dveře a okna, dřevěné podlahy, zábradlí, mandly, nářadí, varhany, oltáře apod. Často také ze dřeva vyřezávali.

Byli vlastně specializovanými tesaři, kteří si také sami připravovali materiál pro výrobu nábytku. Koupené dřevo sušili, řezali, vyluhovali, dýhovali, vyráběli si klih i různé nářadí. Podle své zručnosti hotové výrobky také někdy zdobili např. intarzií, rytím či dřevěnými plastickými ozdobami.

V rámci specializace se z jejich středu často vyčleňovala jiná řemesla jako např. pilaři, struhaři, prknaři, stoličníci, postelníci a další řemeslníci. Všechna tato řemesla tvořila společný cech a postupně zanikala. Mezi nejstarší cechy patří cech olomoucký, založený v roce 1472 a pražský, známý již v roce 1524.

Na cechovních insigniích se nejčastěji objevuje jako symbol řemesla hoblík spolu s kružidlem, úhelníkem, krokvicí, pilkou a dlátem. Výrobky od truhláře, nábytkáře najdete v Lidových řemeslech / Dřevo a proutí / Truhlář, nábytkář

Sklářství je obor s tisíciletou tradicí. Objev výroby skla se datuje již do doby bronzové jako vedlejší produkt keramické výroby. Řemeslo sklářské bylo náročné na dostatek suroviny, ale hlavně na dostatek palivového dříví, neboť v pecích se ničím jiným netopilo.

Skláři vyráběli sklářskou surovinu i výrobky ve sklářských hutích, umístěných díky velké spotřebě dřeva, hluboko v lesích. Sklo, které se v hutích vyrábělo, nebylo tak dokonale čiré, mělo tíhu křišťálu, ne však jeho lesk a průhlednost. Začátkem 14. století bylo sklo nazelenalé, později se přidal nejprve modrý a bílý dekor a poté i jiné různé barvy skla.

Práce každé huti se okamžitě dala podle svých charakteristických rysů identifikovat. Základní surovinou k výrobě skla je křemičitý písek (taví se při velké teplotě v pánvích z keramické hlíny), vápenec, dřevo k topení a jeho popel k louhování potaše. Sklář nabírá roztavenou surovinu na píšťalu. Pomocí foukání a dalších nástrojů pak tvaruje finální výrobek.

Krásné výrobky skláře najdete v Lidových řemeslech / Sklo, lesní sklo, historické sklo / Sklář

Bez výrobků bednáře si jen stěží v minulých dobách můžeme představit jakoukoliv domácnost. Bednářské výrobky nacházíme mezi archeologickými nálezy již v 6. století a od té doby nepřetržitě až dodnes.

Zpočátku bednáři pracovali převážně pro potřeby panovníka, klášterů či šlechty, brzy se však usadili na vesnicích a ve městech. Zatímco bednáři vyráběli běžné dřevěné nádoby – štoudve, dřezy, vany, škopky, koryta, necky, štandlíky, bečváři zhotovovali sudy různé velikosti především na pivo a na víno, kádě, máselnice, okovy na vodu a bečky z tzv. černého neboli tvrdého dubového dřeva. Někdy se také bednářům říkalo malí bednáři a bečvářům velký bednáři. Bednáři pobíjeli své výrobky obručemi březovými, lískovými či habrovými, bečváři pak pobíjeli sudy kovovými, vesměs železnými obručemi.

Jako nástroje používali různé druhy hoblíků, tryblíků – klínu k pobíjení obručí, různých druhů seler a nožů, pilek, palic apod. I když se mnoho dřevěných výrobků zhotovuje dodnes, výroba sudů se podstatně omezila a tak se již od poloviny 19. století postupně přestalo používat označení bečvář a nahradil ho název bednář.

Přehlídku jejich krásných výrobků najdete v Lidových řemeslech / Dřevo a proutí / Bednář

Cínaři, do 16. století konváři, se zabývali zhotovováním cínových nebo měděných užitkových předmětů, např. talíře, mísy, příbory, poháry,umyvadla. Ti dovednější vyráběli a lili křtitelnice, cínové rakve a různé liturgické předměty jako kropenky, mešní konvice, lampy, kříže, ale také zvony a děla.

Základem byla forma, vyrobena z různých materiálů jako byl především vosk, kámen, hlína, pískovec, později kov, sádra či dřevo. Odlitek se dále zpracovával broušením, leštěním, dekorativním rytím a puncováním.

Spojení skla a cínu sahá do konce 15. století. Se sklem se cín pojí lepením nebo letováním jednotlivých cínových částí přímo na výrobku. Vznikají tak umělecká díla, která jsou obdivována dodnes. Mějte doma kousek historie…

Krásné výrobky cínaře najdete v Lidových řemeslech / Kov a drát / Cínař

Mezi řemesla s dlouhou tradicí patří také košíkářství. Košíkář vyrábí pletené užitkové a dekorační výrobky, galanterní předměty a bytové doplňky z přírodních pletiv, popř. jednoduchý nábytek.

Výrobky zhotovují především z těchto materiálů: vrbové proutí, pedig, rákos, aj. Nejrozšířenějším materiálem je již zmiňované vrbové proutí. Na pletení se používají druhy vrb, které jsou vyšlechtěné speciálně pro košíkářské potřeby. V současnosti je také velmi oblíbeným materiálem pedig, zejména pro svou tvárnost a pružnost při pletení.

Vyberte si proutěné výrobky z široké nabídky v Lidových řemeslech / Dřevo a proutí / Košíkář

Jako v Héfaistově dílně to dodnes vypadá u mnohých řemeslníků, kteří pracují se železem. V průběhu staletí se kováři postupně specializovali na rozdílné práce se železem. A tak zatímco kováři zpracovávali hrubé železo, jejich specialisté brníři vyplétali košile z ocelových drátků a doplétali pancíře, mečíři zase vyráběli meče, dvojruční kory, korduláče a pasíři vbíjeli ozdoby do železa (různé barvy a ornamenty).

Mečíři jsou výrobci nejrůznějších druhů mečů větších i menších rozměrů i dalších sečných a bodných zbraní, např. šavle, dýky, halapartny. Zpočátku se na výrobě podílel i kovář a zbrojíř. Od konce 14. století se mečíři osamostatnili, ale do 18. století zůstali ve společném cechu s kováři. Meče byly vyráběny nejprve ze železa a později z kvalitní oceli. Pokud byly meče zdobeny, podíleli se na tom zlatníci, někdy však mečíři zdobili své výrobky sami.

Výrobky těchto řemeslníků najdete v Lidových řemeslech / Kov a drát / Mečíř

Řezbáři jsou specializovaní řemeslníci, kteří zhotovují řezby různých postav, ozdoby, rámy převážně z měkkého dřeva (nejčastěji lipového a hruškového). Lipové dřevo je měkké, dobře zpracovatelné, neštípe se a proto se stalo tradičním materiálem pro řezbářskou práci.

Podstata tvorby řezbáře spočívá v tom, že všechny výtvory vznikají odebíráním hmoty – tedy dřeva. Řezby jsou poté často povrchově upravovány (polychromií, zlacením…). Základními nástroji řezbářů jsou různé druhy dlát, palic, pilky a sekyry. Od 17. století vyřezávali nejrůznější předměty také ze slonoviny a ze zvířecích kostí. Postupně se uchylovali na venkov, kde působí dodnes jako umělečtí řezbáři.

Přehlídku jejich krásných výrobků najdete v Lidových řemeslech / Dřevo a proutí / Řezbář

Hrnčíři patřili vůbec k nejstarším řemeslům. Vždyť nejrůznější nádoby z hlíny se vyráběly již před několika tisíci lety. V historii hrnčíři pracovali s dobře připravenou prohnětenou, mastnou, s pískem smíchanou a vyválenou hlínou. Z ní pak zhotovovali různé druhy nemalovaného nádobí, ale také podlahové dlaždice a kamnové kachle.

Na našem území používali hrnčíři ručního kruhu již od 9. století, někdy na přelomu 13. a 14. století začali používat rychlotočivého hrnčířského kruhu se dvěma deskami, z nichž jednou otáčely nohy hrnčíře a přenášely rotační pohyb na desku horní, na niž jeho šikovné ruce formovaly nádobu. Vytvarované výrobky se vypalovaly v jednoprostorových (topný a vypalovací prostor) nebo dvouprostorových (každý prostor samostatný) ležatých pecích, na venkově i v bezroštových milířových pecích.

V 17. století běžně patřili do cechu hrnčířů také jejich specialisté – džbánkaři, kteří se specializovali na výrobu různých typů džbánů a džbánků s cíničitoolovnatou polevou po vzoru novokřtěnců. Hrnčíři většinou měli ve městech samostatný cech, do kterého patřili i džbánkaři, kteří se později někde osamostatnili, někde zůstali s hrnčíři ve společném cechu. Jejich patronem byli Adam s Evou a později i sv. Goar a sv. Florián. Výrobky z keramiky najdete v Lidových řemeslech / Keramika.

Přehlídku jejich krásných výrobků najdete v Lidových řemeslech / Keramika /  Keramika

Každý šperk je originál vytvořený s citem a pečlivostí.

Objevte magickou sílu polodrahokamů! Polodrahokamy se od pradávna používají jako šperky nejen pro svou krásu, ale je jim také přisuzována magická moc. Každé znamení zvěrokruhu má svůj kámen.

Přehlídku jejich krásných výrobků najdete v Lidových řemeslech / Šperky, hodiny  /  Výroba bižutérie

Polodrahokamy - znamení zvěrokruhu:

• Vodnář (21.1.-20.2.) – křišťál, č. jaspis, sodalit, olivín, topas
• Ryby – (21.2.-20.3.) – sodalit, ametyst, č.jaspis, korál, olivín
• Beran (21.3.-20.4.) – č.jaspis, korál, ametyst, hematit, karneol
• Býk (21.4.-21.5.) – růženín, aventurin, korál
• Blíženci (22.5.-21.6.) – tygří oko, křišťál, karneol, zl.topas
• Rak (22.6.-22.7.) . – aventurin, korál, sodalit, karneol
• Lev (23.7.-22.8.) – křišťál, tygří oko, olivín, zl.topas
• Panna (23.8.-23.9.) – č. jaspis, ametyst, tygří oko, sodalit, karneol
• Váhy (24.9.- 23.10.) – č.jaspis, růženín, tygří oko, korál
• Štír (24.10.-22.11.) – č. jaspis, hematit, zl.topas
• Střelec (23.11.-21.12.) – ametyst, aventurin, sodalit, zl.topas
• Kozoroh (22.12.-20.1.) – ametyst, křišťál, růženín, č. jaspis

Červený korál je znám jako talisman proti uřknutí a očarování, ale hlavně jako nositel pozemské životní energie. U různých národů bývalo zvykem věšet dětem kolem krku náhrdelník z červených korálů nebo ho pokládat do kolébky jako ochranu proti oslabujícím vlivům a k posílení energie a růstu zubů, nebo růstu obecně. Jako bohatě tvarovaný produkt mořských živočichů nás spojuje korál s proudící proměnlivostí a životadárnou očistou silou vody. K léčení se používají se korály pěkně tmavě červené barvy. Korálové náhrdelníky se doporučují proti uřknutí, léčí rány a vředy, osvěžují paměť a odstraňují nadbytečný tělesný tuk. Znamení: Ryby, Beran, Rak, Váhy.

Křišťál je nejuniverzálnější ze všech krystalů a je symbolem světla na Zemi, průzračnosti duše, síly léčivé energie. Je jako katalyzátor, který přijímá a vysílá energii zároveň, vyrovnává rovnováhu, stává se zrcadlem naší duše, průvodcem k nekonečnu. Jeho jasný, přímý paprsek obsahuje všechny barvy duhy. Všude ve světě je ceněn jako meditativní kámen. Posiluje samostatnost a pomáhá zdokonalovat osobnost. Je kamenem, který pomáhá pročišťovat celého člověka, zmírňuje zemské negativní záření, zvyšuje duchovní síly, zesiluje a převádí energii. Pomáhá při srdečních nemocech, leukémii, střevních a vředových onemocněních a proti ozáření. Znamení: Vodnář, Blíženci, Lev, Kozoroh.

Podle starých pramenů bývá kámen Jaspis často označován za "Matku všech kamenů". Neustále vyzařuje oživující očistnou a ochrannou energii. Učí nás nezištnosti a skromnosti, daruje nám soucit, trpělivost a posiluje naši dobrou vůli. Vyrovnává vztah těla a duše a zlepšuje především naše spojení s přírodou a se Zemí. Spolu s karneolem byl červený jaspis ve starém Egyptě nazýván krví Isidinou. Často z něho býval zhotovován zvláštní symbol, tzv. vulva Isidis, původní mystický symbol znovuzrození. Byl nošen jako talisman chránící před černou magií. Kladně ovlivňuje léčbu ledvin a močového měchýře, pomáhá při léčení ledvinového písku a kamenů, v oblasti gynekologické je účinný při nemocích vaječníků a vejcovodů, při překonávání nevolnosti v průběhu těhotenství a u porodu.

Tyrkys sjednocuje inspiraci a vyšší ideály, které k nám pronikají z oblasti duchovní, s prapůvodní živou silou naší planety. Tak nám daruje zároveň moudrost Nebe i Země. Již ve starém Egyptě milovali tyrkys. Často se z něj zhotovovaly amulety a rituální předměty. Má přirozenou schopnost přitahovat z vesmíru kladné, posilující energie a učinit naši duši přístupnou kráse. Podle starých pramenů bývá tyrkys označován za ochránce ctnosti a také se oněm říká, že zaručuje spolehlivost a přátelství. Dnes nachází použití hlavně při bolestech krku a plic. Také komunikační problémy, jako například koktání, lze tímto kamenem vylepšit. Osvědčil se také při zlých snech. Znamení: Blíženci, Vodnář, Ryby.

Achát (všelék) zajišťuje dlouhý život, chrání před úrazy, proti skleróze, alergiím, posiluje funkce všech orgánů, čistí tělo. Přináší úspěch a dobré přátele, posiluje lásku k Bohu, podporuje odvahu, odstraňuje apatii. Říká se mu také měsíční kámen. Existuje mnoho různých forem, většinou jsou různobarevné nebo pruhované. Propůjčuje nám vyrovnanost a chrání naší bytost před nežádoucími vlivy. Tímto způsobem posiluje sebeúctu a dává schopnost porozumět vlastnímu tělu i cit pro skryté duševní pochody v nás samých i v ostatních lidech. Achátu se také používalo pro rytiny a jeho vrstevnatost byla využívána při tvorbě gem (glyptika), kdy se odstraňují některé části vrstvy a vznikají vynikající umělecká díla.

Černý korál - drahé kameny doprovázejí lidstvo od samého počátku. Již v mladší době kamenné byly používány jako ozdoba a intuitivně byla pociťována jejich vnitřní síla. Nejen rostliny a živočichové, ale i kameny jsou živými bytostmi, i když jejich životní projevy jsou námi navenek nezachytitelné. Těmito životními projevy jsou vibrace. Zejména v drahých kamenech, drahých krásou a ušlechtilostí, se v nejvyšší míře koncentruje energie. Působnost kamene do jednotlivých složek lidské bytosti tedy záleží na druhu kamene. Život se neustále mění a spolu s ním se mění i naše psychika a potřeby. Kámen, který vám dnes padne do oka, může po určitém období pro vás ztratit svůj význam. Každý s takto vybraných kamínků může sehrát příznivou roli v určité etapě vašeho života a poté ho opustit.